Příměstský tábor 13

Snažili jsme se, co jsme mohli. Každý den jsme si o Sluníčku povídali, hráli různé astrohry a ve ždánickém planetáriu si promítali pořady o Slunci i o hvězdičkách. Prokládali jsme to fyzikálními pokusy, například o světle, protože především naše Slunce je naprosto skvělým zdrojem světla. A když nám to počasí dovolilo, prohlíželi si také Slunce speciálními slunečními dalekohledy a ukázali si, co by se stalo, kdybychom si nedali pozor a podívali se přímo do Sluníčka nekrytým dalekohledem. Papír byl propálený během jediné sekundy! Protože jsme byli pilňásci, nechal nás náš astroskřítek Solařík každý den najít jeden klíček od svého tajuplného kufříku. Poslední den bylo objevení klíčku nejtěžší. To museli naši malí hvězdáři prostřednictvím zapeklité křížovky prokázat, co vše se o Sluníčku během celého týdne naučili. Protože však nakonec naši malí příznivci astronomie všechny úkoly zvládli, získali klíče od všech zámků a mohli si Solaříkův poklad otevřít. Určitě jsme pak Solaříkovi udělali také velikou radost, když jsme mu ve vinárně z plna hrdla zapěli píseň o Slunci "Z granulace čouhaj zrna", kterou jsme se během týdne společně naučili. Děkujeme ti sluníčkový astroskřítku, dobrý duchu naší hvězdárny!