Příměstský tábor 51
Organizace hvězdářského příměstského tábora
1. den 30. 6. předání dětí proběhne na adrese DDM Ždánice, Sokolská 525
následující dny v 8:00 předání dětí Hvězdárna Ždánice
8:00-11:00 dopolední program - hvězdárna
11:30 přesun na oběd a oběd
12:00-13:30 odpolední program DDM Ždánice (klidné aktivity)
14:00 – 16:00 Koupaliště Ždánice (dle počasí)
16:00 vyzvednutí dětí na koupališti (v případě nevhodného počasí na DDM)
O zlobivých obyvatelích ptačí planety – Kvokukanech
/ 06.07.2025 /
Jednoho pondělního rána, konkrétně 30. června 2025, objevilo 18 mladých zvídavých píditelů po Zemi i po nebi zprávu od našich přátel z předchozích příměstských táborů - BonBoňanů. Stálo v ní: "Milí obyvatelé planety Země, BonBoňané Vás prosí o pomoc. Obyvatelé ptačí planety Kvokukani jsou pěkná zlobidla. Vždycky si vyberou nějakou planetu a tropí tam lumpárny. Tentokrát si vybrali naši planetu BonBon. Začali nám obarvovat oblaky. A tak teď mají naše oblaky jednou barvu zelenou, jindy fialovou, naposledy byly pruhované, žluto-černé. Ona by to možná byla i legrace a hezká podívaná, jenže Kvokukanům nedochází, že oblaky jsou vlastně kapičky vody, nebo krystalky ledu, které padají k povrchu naší planety a přináší vodu rostlinám, zvířatům a také nám, BonBoňanům a jsou-li oblaky obarvené, tak padají na povrch planety s barvou a to není vůbec dobře. Všude to teď vypadá jako v ateliéru nějakého popleteného malíře. Kvokukané nejsou zlí, ale nikdy si neudělají čas nás vyslechnout. Neposlouchají, když jim něco říkáme a jdou si prostě za svým. Prosím, milí pozemšťané, pomozte nám. Zkuste chytit nějakého Kvokukana a domluvit mu. Ale nějak hezky. Veliké díky předem!"
Táborníci píditelé zvídálkovití.
A tak jsme se jali přilákat mimozemského Kvokukana a vysvětlit mu, že tento vtípek není dobrý. Abychom však mohli Kvokukanovi popsat, jak to s oblaky doopravdy je, musíme jim rozumět. Povídali jsme si tedy, jak oblaky vznikají, jaký má vliv změna tlaku na teplotu, co se stane, když se promíchají barvy, co je to konvekce a všechno jsme si ukázali také pomocí experimentů. Astronomickými dalekohledy jsme si prohlédli oblaky na Slunci, kterým hvězdáři říkají protuberance, sluneční skvrny i granulaci, coby vrcholky slunečních konvektivních proudů. V planetáriu jsme si zase prohlédli oblačnost na různých planetách a dokonce se nám povedlo i nasimulovat barevné oblaky na planetě BonBon. Naši malí píditelé si též sáhli na opravdový maličkatý blesk a zjistili, jaká kouzla dokáží na obloze vytvořit světelné paprsky. S lákáním Kvokukana nám dobrou radou pomohl i dobrý duch naší hvězdárny, skřítek Solařík. A protože dny byly zejména po obědě proklatě horké, každé odpoledne jsme trávili v náručí nejběžnějších molekul ve vesmíru, kterých byl bazén na ždánickém koupališti plný. A poslední den se potom stal zázrak. V Solaříkově oblíbené vinárně pod hvězdárnou, kam jsme na radu skřítka Solaříka vyznačili cestičku ze salátových listů, se objevil Kvokukan! Nejprve jako stín, ale potom se ukázal v celé své parádě. Pozvali jsme ho k našemu dalekohledu i do planetária a ukázali mu, že oblaka mohou být skutečně někdy krásně barevná, ale jen lomem, odrazem, nebo rozptylem světelných paprsků. A když potom kapičky vody spadnou z oblaků na zem, musí to být zase jen čisťoučká vodička. Ať je to u nás na Zemi, na planetě BonBon, nebo i kdekoliv jinde ve vesmíru. A Kvokukánek slíbil, že to také vyřídí všem svým hvězdným kamarádům a že se polepší.
V planetáriu jsme si hráli každý den. Vypouštěli jsme vírové prstence, hráli si s plasmou a difrakcí, vyráběli duhu i atmosféry na jiných planetách…
Po obědě vymalovali malí táborníci lákací obrázky pro Kvokukana, jak si představují obarvené obyvatele planety BonBon. A protože nikdo neví, jak vlastně doopravdy BonBoňané vypadají, namalovali barevná pozemská, ale i mimozemská zvířátka a rostliny s anténkami.
K oblíbeným kratochvílím během poobědového rozjímání na "domečku" patřila také vybíjená, kdy se hvězdoplavci snažili uhnout před rychle letícími planetkami, nebo stavění vysokánských věží, mnohdy až do stropu.
Každé odpoledne jsme trávili u vody, protože na naší planetě Zemi bylo po celý týden pořádné horko. Že by ani Kvokukana nevyhnal.
Z morseovkové hádanky sluníčkového skřítka Solaříka jsme zjistili, že Kvokukani prý nemají rádi světlo a bouřky. A tak jsme mu vyzdobili vinárnu po tmě svítícími motýlky. Zde má také Solařík pelíšek, je zde chládek, temno a klid a třeba se může Solařík i s Kvokukanem kamarádit. Ve dvou se to přeci vždycky lépe táhne.
A potom přišel den "D", hodina "H", minuta "M" a sekunda "S" a objevil se Kvokukan. Nejprve ovšem jen jako stín.
Nakonec se ale obyvatel ptačí planety Kvokukan ukázal všem v celé své kráse!
Ukázali jsme Kvokukánkovi červené obláčky na Slunci, které už naši mladí píditelé a tuláci po hvězdách dobře znali. Tam jsou červené správně.
V planetáriu jsme potom našemu hodnému Kvokukanovi ukázali i oblaka pozemská, která rovněž mohou být barevná a občas dělají různé světelné kruhy, nebo duhové skvrny, ale barevná jsou jen na nebi. A také jsme mu na oplátku za jeho dary vytvořili a věnovali zlatou solarografovou sluneční slavobránu.
Úplný závěr našeho příměstského tábora patřil slavnostnímu ohňostroji. Ale protože se Kvokukani bojí bouřky, tak namísto rachejtlí, které dělají hrozný hluk a prskají, jsme vypustili vodní rakety. Tak ahóóój Kvokukánku!!!
Když Kvokukan odletěl na ptačí planetu vyřídit svým kamarádům, že už mají přestat obarvovat oblaka BonBóňanům, zůstala po něm na hvězdárně tři Kvokukáňátka! Je vidět, že se mu u nás opravdu líbilo a věříme, že malým táborníkům – píditelům také (-: .